Učíme se obchodovat s akciemi aneb Základy pro ženy IV.

16. února 2009 v 22:03 | JH
Základní investiční nástroje

Trhy peněz

Běžné účty představují rozhodně tu nejbezpečnější investici, pokud nebudeme zohledňovat znehodnocení vkladu růstem cenové hladiny. Peníze máme v bance kdykoli k dispozici a můžeme je použít k okamžité potřebě. Takovou potřebou mohou být např. náklady na provoz domácnosti, auta, školné apod. Za tímto účelem má uložení peněz na běžném účtu rozhodně své opodstatnění. Peníze, o kterých víme, že je nebudeme potřebovat výhledově během několika měsíců můžeme uložit na termínované vklady, které nám poskytnou vyšší úročení, než běžné účty. Na druhou stranu, za vyšší úrok již "platíme" závazkem, že po dobu trvání vkladu peníze nebudeme vybírat. Své peníze sice můžeme vybrat kdykoli, ale pokud by to bylo před ukončením dohodnutého trvání vkladu, může nám banka naúčtovat sankci za předčasné ukončení vkladu. Jak bychom ale měli nakládat s penězi, o kterých víme, že je nebudeme potřebovat déle než rok?

Dluhopisy

Peníze, které můžeme odložit na dobu delší než jeden rok již můžeme směle zhodnocovat prostřednictvím tzv. nástrojů kapitálového trhu. Mezi takové nástroje patří především dluhopisy a akcie.

Dluhopisy patří mezi konzervativní investiční nástroje, které držitelům většinou přináší pravidelnou úrokovou platbu.Jedná se o cenný papír, který představuje závazek dlužníka splatit vypůjčenou částku a v pravidelných obdobích vyplácet majitelům dluhopisů předem stanovený úrok. Ten bývá nejčastěji vyjádřen jako určité procento z jistiny dluhopisu. Může se definovat ve formě konstantní úrokové sazby nebo být odvozen od krátkodobé standardizované úrokové míry (např. 6ti měsíční PRIBOR) atd. Existují také dluhopisy, které pravidelné kuponové platby nevyplácí a celý očekávaný výnos je zohledněn přímo v jejich ceně.

Výkonnost dluhopisových nástrojů významně ovlivňují dva faktory - pohyby úrokových sazeb a doba do splatnosti dluhopisu. Tržní cena dluhopisů závisí na vývoji úrokové míry (je mu nepřímo úměrná). Obecně platí, že s neočekávaným růstem úrokových sazeb klesají tržní ceny pevně úročených dluhopisů a naopak - s neočekávaným poklesem sazeb ceny pevně úročených dluhopisů rostou. Zároveň platí, že dluhopisy s delší dobou do splatnosti jsou více citlivé na změny úrokových sazeb než dluhopisy s krátkou dobou do splatnosti. Kolísání tržní ceny dlouhodobých dluhopisů je výrazně vyšší.Dluhopisy se splatností do jednoho roku jsou využívány jako nástroje peněžního trhu.

Dalším důležitým parametrem je důvěryhodnost dlužníka (emitenta dluhopisů), která se přenáší do pravděpodobnosti, s jakou emitent dluhopisu dostojí svým závazkům v podobě platby kupónů a jistiny. Znamená to, že firemní dluhopis, který je zpravidla považován za rizikovější než dluh vlády, nabízí vyšší výnos. Při investicích do dluhopisů je tedy nutné přednostně sledovat aktuální výnos, úrokovou citlivost ve vztahu k očekávanému vývoji úrokových sazeb, kreditní a popřípadě měnové riziko.

Dluhopisy patří mezi základní prvky většiny investičních strategií. Představují stabilizační složku, jejímž cílem je dosahovat výnosů vyšších než nabízí termínované vklady a současně nevystavovat portfolio riziku výrazného kolísání cen, které je spojeno především s akciovými trhy.

Akcie

S akciemi si většina investorů spojuje dvě základní vlastnosti. V delším investičním horizontu se jedná o nejvýnosnější základní finanční aktivum. Tento fakt lze nejlépe dokumentovat srovnáním dlouhodobých historických výkonností akcií se zhodnocením jiných finančních nástrojů, zejména pevně úročených cenných papírů (ať už krátkodobých nebo dlouhodobých), které představují druhou hlavní skupinu základních finančních aktiv. Vyšší výnos akcií je dosažen díky tomu, že toto aktivum je jako jediné přímo spojené s tvorbou nových hodnot (tj. investor se přímo podílí na vytvořeném novém zisku a růstu společností). Druhou dobře známou vlastností je, že ve srovnání s ostatními finančními aktivy vývoj kurzů akcií podléhá v krátkém období největším výkyvům a s investicí do těchto cenných papírů je tak spojeno větší riziko než je tomu například u investic do pevně úročených nástrojů. Vyšší potenciální výnos akcií musí tedy zároveň kompenzovat i podstoupené vyšší riziko, jinak by investoři kupovali méně riziková aktiva se stejným výnosem (správné ocenění jednotlivé akcie v sobě tuto prémii za podstoupené riziko vždy obsahuje).

Zhodnocení akciových kurzů se v delším investičním horizontu odvíjí primárně od schopnosti jednotlivých společností zlepšovat své finanční ukazatele (zejména volné cash flow, resp. čistý zisk na akcii). Při stabilních úrokových sazbách v ekonomice a nezměněném očekávaném budoucím růstu společnosti je zpravidla zhodnocení akcie společnosti blízké růstu čistého zisku (resp. růstu vytvářeného volného cash flow). Odlišný růst výše zmíněných finančních ukazatelů společnosti je zpravidla také primární faktorem, kterým lze vysvětlit rozdíl v minulém zhodnocení akcií dvou různých společností.

Druhým faktorem, který výrazně ovlivňuje zhodnocení akcií, je úroveň úrokových sazeb v ekonomice, resp. trend vývoje úrokových sazeb. Rostoucí úrokové sazby mají tendenci zatraktivnit méně riziková, pevně úročená finanční aktiva a vede k požadování vyššího výnosu investory, což zákonitě vede také k nižším úrovním ocenění akcií. V takovém případě bývá zpravidla zhodnocení akcie v delším období nižší než je růst jejích výše zmiňovaných finančních ukazatelů, protože část tohoto potenciálního zhodnocení bude eliminována v důsledku nižšího následného ocenění akcií. V případě klesajících úrokových sazeb je tomu naopak, dlouhodobé zhodnocení akcie bude zpravidla vyšší než je růst jejích finančních ukazatelů.

Do akcií investoři ukládají spíše prostředky, o kterých předpokládají, že je budou používat až za několik let (obvykle se doporučuje pět let a více). Proto se akciové nástroje využívají pro tvorbu dlouhodobých rezerv, zpravidla v kombinaci s jinou, méně rizikovou složkou.

Na tomto místě je vhodné zmínit také měnové riziko. Pokud investor nakupuje cenné papíry v jiné měně, než je ta, ve které má své hlavní příjmy a závazky (v roce 2008 je to tedy pro české investory a investorky česká koruna), pak je nutné v kalkulacích o očekávaném riziku započítat také možné změny kurzu domácí měny vůči měnám zvolených zahraničních aktiv. Nepříznivý měnový vývoj totiž může zcela převážit zisky plynoucí z držby samotného cenného papíru. Tento vztah platí samozřejmě i opačně.

Přímé investice do cenných papírů vyžadují dostatek informací o jednotlivých trzích a v neposlední řadě také relativně vysoké objemy peněz pro jednotlivé transakce (to platí především pro obchody s dluhopisy). I když se již dnes dá investovat do akcií i s poměrně malými objemy peněz, informace jsou zboží, za které se platí nemalá cena.

Ve statistikách o chování českých domácností sledujeme sílící odklon od pasivního způsobu práce se svými úsporami a stále větší ochotu využívat kapitálových trhů jako moderního přístupu k řízení rezerv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama